Názor na současnost
1 Názory na současnost disidentky a chartistky , spisovatelky Lenky Procházkové. 1 Zrovna ode mě to asi zní divně, ale musím říct, že život v normalizaci nebyl tak šedivý, stísněný a uniformní, jak se dnes píše v učebnicích. Byl v něm prostor pro soudržnost a lidskou slušnost. (...) Lidem, kteří v dětství či mládí prožili r o z č a r o v á n í z Mnichov s k é z r a d y z á p a d n í c h s p o j e n c ů a pak válku, H e i d r i c h i á d u . N elze j i m vyčítat, že po osvobození vstupovali do KSČ, protože cítili vděčnost k vojákům Rudé armády, kterých u nás padlo víc než sto třicet tisíc. Proto v roce 1946 dostali v Čechách komunisté tolik hlasů. Komunismus byl v té poválečné době opravdu vn ímán jako nadějný směr , plný energie. (...) Občas jsem zvaná na přednášky, a tak vím, že ani mnozí v ysokoškoláci dnes neznají základní fakta z novodobých dějin své země, natož z dějin světových. Komunistické školství sice taky přechylovalo dějiny k obrazu svému, ale kam se hrabalo na dnešní mystifikátory. Když jsem koncem šedesátých let dospívala, patřilo naše školství k nejlepším na světě a umění bylo taky na vrcholu. Dnes se filmy z této zlaté éry pouštějí v televizi v noci, aby se těch pár bdících pamětníků nažralo a stádo spících zůstalo nedotčeno srovnáváním. Říká se, že malý národ může být velký jen svou kulturou a vzdělaností. Pokud na tuto tradici zapomene, jakým tmelem bude držet pohromadě? Televizními seriály? Připadá mi, že už zase žijeme v kleci přikryté hadrem. Naštěstí i dnes mnozí, a je jich čím dál víc, hledají škvíry v té celtě. Těmi škvírami je internet. (...) Nedávno jsem v nějakém článku na internetu četla věštbu, že česk á státnost po sto 1 http://vasevec.parlamentnilisty.cz/blogy/lenka - prochazkova - narok - na - cirkevni - restituce - je - posta ven - na - lzi 2 letech skončí ? Opravdu se zdá, že vývoj k t omu směřuje ... r ozdělení republiky byl první krok. p ředávání majetků a půdy církvi a šlechtě, které je popřením smyslu Masarykovy pozemkové reformy, už proběhlo. s amostatná zahraniční politika neexistuje, pouze prezident se snaží něco dělat Pro národní zájmy . A média ho za to cupují. d evastace školství pokračuje. o průmyslu, z emědělství, zdravotnictví a sociální politice už ani nebudu mluvit. Co ještě zbývá k dovršení? z rušit Benešovy dekrety a uzavřít konkordát s Vatikánem... . Na toto sepětí minulosti a p řítomnosti s budoucností je dnes embargo. Chováme se, jako bychom žili v bezčasí. A zatím se čas nachyluje. Obranné mechanismy, mezi které patří například instinkt, pozvolna mizí, když jsou atakovány nepřetržitým proudem informací. Většina těch informací má jepičí životnost a nulovou výpovědní hodnotu. Přesto si namlouváme, že jsme in . Náš mozek je ale stvořen pro jiné programy, než je vnější masáž. (...) Většina lidí si v roce 1989 nepředstavovala, že změna režimu se zvrhne do kapitalismu, kter ý notabene nedodržuje ani vlastní pravidla. Mnozí d oufali, že navážeme na ideály obrodného procesu. Že bude svoboda tisku, že se otevřou možnosti drobného podnikání a soukromého zemědělství, ale že velké podniky zůstanou státu. Jistě si nepředstavovali, že prodáme i vodu zahraničním firmám a že část polí a lesů věnujeme církvi. 3 Možná, kdyby se v prosinci 1989 stal prezidentem Dubček, mohla ta naděje a semknutí mít delší trvání. Tím by se zpomalil a snad ani neprosadil historický návrat ke kapitalismu. Repub lika by se asi nerozpadla. Jenže Dubček se kandidatury vzdal na naléhání Havla. Bylo mu totiž vysvětleno, že pouze osobnost V . Havla může být zárukou, že se stát udrží celistvý (...) Dubček se nesměl stát ani prezidentem Slovenska. Byl sym b o lem něčeho, co mě lo být pohřbeno, protože mocní tohoto světa měli jiné plány. Jakou roli v těch plánech sehrál Havel, můžeme pouze odha - dovat. Z jeho skutků je ale zřejmé, že se necítil být hercem, ale tvůrcem. Myslím, že tato iluze mu vydržela až do smrti. Jako spisovatelc e mi Dubče - kova postava připadá tragičtější.(...) Máme, co jsme nechtěli. Žijeme ze dne na den a ve strachu, co bude zítra. A zítra může být i válka. Ekonomové se obávají, že je neodvratná. Zbrojařské koncerny v to doufají. T en tokrát u ž Rusko ale nebude Evropu z achraňo vat. Tak se probuďme, je za minutu dvanáct!